Točit jako Madeline

Madeline Koch, absolventka gymnázia Doctrina, si splnila svůj sen a dostala se mezi pouhých pět studentů přijatých ke studiu režie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Už během gymnázia byla aktivní – hrála ve školním divadle, režírovala slavnostní zakončení školního roku PEGY a nebála se zkoušet nové věci, které ji posouvaly dál. Doctrina jí dala podporu a prostor, díky nimž dnes může naplno tvořit a budovat své filmové portfolio.

Jak těžké bylo se dostat na UTB?

Upřímně záleží na tom, na jakou fakultu a obor se člověk hlásí. Já jsem si vybrala obor s velmi omezenou kapacitou, takže si troufám říct, že to byla jedna z nejtěžších zkoušek, které jsem kdy podstoupila. Navíc přijímací řízení na uměleckou školu probíhá uprostřed největšího shonu na střední škole, což celé ještě ztížilo. Dostat se mezi pět vybraných režisérů byl opravdu oříšek, ale díky dlouhé a pečlivé přípravě jsem to zvládla. Také díky Doctrině, která mi byla velkou oporou.

A proč zrovna sem?

Už od malička jsem chtěla pracovat u filmu – nejdřív jako herečka. Pak jsem si ale poprvé vyzkoušela stát za kamerou a to mě nadchlo mnohem víc. Uvědomila jsem si, že nemusím být jen figurkou v uměleckém díle, ale že můžu být přímo jeho zdrojem. A právě režie pro mě byla tou odpovědí. V Česku není filmových škol tolik, takže moje volba padla na dvě – FAMU a UTB. Měla jsem to nastavené tak, že bych byla šťastná, kdybych se dostala na kteroukoliv z nich. Upřímně jsem ale čekala, že na první pokus se mi to nepovede ani na jedné.

Naplnilo se očekávání?

Absolutně! Nikdy jsem nebyla šťastnější. Potkala jsem lidi, kteří vnímají film úplně stejně jako já. Baví je to, žijí tím a jsou mi hrozně blízcí. Točíme opravdu hodně – a to je ta nejlepší škola, jakou člověk může dostat. Být na place, zkoušet si různé pozice a učit se od ostatních studentů je pro mě obrovská zkušenost.

Jaká jsi byla studentka na gymnáziu?

Je pro mě trochu těžké takhle mluvit o sobě, ale musím říct, že jsem byla opravdu pracovitá. Škola je pro mě hodně důležitá a beru ji vážně. Snažím se využít vše, co mi dává, a z každé zkušenosti si odnést to nejlepší. Zároveň mě baví posouvat se dál i mimo školu – zkoušet nové věci, hledat inspiraci, učit se z vlastních chyb. Myslím, že právě díky téhle vytrvalosti a zvídavosti mě škola nejen naučila, ale i hodně formovala.

Byla jsi hodně aktivní, hrála jsi ve školním divadle, režírovala jsi slavnostní zakončení školy pro 500 lidí. Doporučila bys dělat věci navíc i ostatním? Dalo ti to něco?

Určitě! Tahle aktivita mě posunula opravdu hodně daleko a upřímně ani nevím, kde bych dnes byla bez ní. Lidé kolem vás vědí, že se na vás můžou spolehnout – a já tím myslím hlavně učitele. A díky tomu víte, že se můžete spolehnout i vy na ně. U nás na UTB se často říká: „Jaké si to uděláš, takové to máš.“ – a přesně tak to opravdu funguje.

Co ti gymnázium dalo?

Jak bylo řečeno, nejdůležitější je nebát se být aktivní. Právě tahle aktivita mě dostala opravdu hodně daleko. Když se zapojíte, zkoušíte nové věci a přihlásíte se i do situací, které vám třeba na začátku nahánějí strach, zjistíte, že se díky tomu posouváte nejvíc. Navíc lidé kolem vás začnou vědět, že se na vás můžou spolehnout – a to vám pak otevírá další příležitosti. Myslím, že právě díky tomu jsem získala zkušenosti a zážitky, které bych jinak nikdy neměla.

Nejsilnější vzpomínka?

Nikdy v životě nezapomenu na náš maturitní ples – myslím, že to byl jeden z nejhezčích dnů mého života. Stejně silně ve mně zůstalo i slavnostní zakončení školy, hlavně to první a poslední, které jsem režírovala. Dodnes si pamatuju, jak jsem po hodně stresových přípravách stála na pódiu a všichni tleskali. V tu chvíli jsem poprvé měla pocit, že jsem něco opravdu dokázala. Nevěřila bych, jak moc se od první Pegylie náš tým posunul - přibylo lidí, nápadů i zkušeností a videa se výrazně zlepšila. A já byla šťastná, když jsem slyšela, jak se ostatní těší na další.

Jsi stejně aktivní i na fakultě, nebo tě studium plně pohlcuje?

Myslím, že si tu aktivitu stále držím. Je pravda, že na vysoké škole je to trochu těžší, protože je hodně o samostatnosti a není tolik příležitostí. Každopádně, když se něco naskytne, ráda se do toho pustím. Třeba teď za měsíc budu organizovat „Vítání prváků“.

Kolik jsi toho už natočila ve škole a můžeme to někde vidět?

Ve škole jsem zatím natočila tři filmy, ale začínám teď točit i mimo školu. Mimo školu jsem zatím natočila dva videoklipy a dvě reklamy, které jsou dostupné na YouTube nebo Instagramu. Teď se chystám točit reklamu pro UNESCO, která poběží příští rok v kinech. Školní filmy bohužel moc vidět nejsou, kromě festivalů, protože jsou majetkem školy a práva na ně má škola.

Co plánuješ dál na fakultě a co po ní?

Určitě – točit, točit, točit! Teď si potřebuju vybudovat co největší portfolio a zároveň se seznámit s důležitými lidmi, aby si mě všimli. Hodně přemýšlím o komerčních projektech, které mě fakt baví, ale moje nejoblíbenější disciplína jsou videoklipy. V nich mám určitou volnost, která mě opravdu nabíjí! Navíc je to skvělá příležitost experimentovat s vizuálním stylem, zkoušet nové nápady a učit se rychle z vlastních chyb. Každý projekt mi dává něco nového a motivuje mě posouvat se dál.