Z lavic gymnázia až do poslaneckých lavic

Když se Lucie Bartošová vrací na chodby gymnázia Doctrina, netají se lehkou nostalgií. Do školy, která dnes voní novotou a chlubí se moderními prostory, přichází nejen jako úspěšná absolventka, ale i jako mladá poslankyně s jasnou vizí. O tom, jak ji osmileté studium připravilo na politickou kariéru, naučilo ji nebát se obhajovat své názory a poskytlo jí bezpečný prostor pro růst, jsme si s Lucií povídali v uvolněné atmosféře její alma mater.

Lucie, jaké to je být po letech zpět na gymnáziu? Vnímáš tu nějaké změny?

Pro mě je to velká nostalgie a obrovská radost zároveň. Chodit po těch známých chodbách a vzpomínat na časy, kdy jsem tu běhala jako studentka, je krásný zážitek. A ještě víc mě těší, když vidím, jak se škola neustále vyvíjí. Jsou tu nové prostory, úžasné moderní učebny. Přiznám se, že to dnešním studentům trošku i závidím. Mám z toho vážně moc velkou radost, že škola pokračuje dále a že se rozvíjí tím nejlepším možným směrem.

Jak vnímáš přijetí od svých bývalých kantorů?

Když sem přijdu, vždycky cítím, že jsem vítaná. Často se vracím na tradiční vánoční zpívání nebo volejbalové turnaje a ten pocit, že vás lidé rádi vidí, je k nezaplacení. Je to, jako bych se vracela kousek domů. Ta vlídnost a přátelská nálada, kterou jsem tu zažívala po celých osm let, tu stále přetrvává. Je to úžasný pocit.

Když se ohlédneš zpět, kým byla Lucie, když sem nastoupila, a kým byla, když odcházela?

To je obrovský skok. Byla jsem jedenáctiletá vyjukaná holka, která vůbec nevěděla, co si se sebou počít a jak vlastně funguje svět. A odcházela jsem jako sebevědomá devatenáctiletá slečna, která už měla jasně srovnané priority a věděla, jakým směrem se chce ubírat. Bylo to právě díky tomu, že mě škola formovala nejen po té znalostní stránce, ale především lidsky. Dala mi prostor poznat sama sebe.

Měla jsi pocit, že jsi tu měla dostatek prostoru k osobnímu rozvoji a hledání svého zaměření?

Rozhodně. Ten prostor tu byl neustále a s přibývajícím věkem se jen prohluboval. Obrovským benefitem pro mě byl systém volitelných předmětů od sexty výš. Dalo nám to úžasnou svobodu vybrat si směr, který nás naplňuje a zajímá. Pro mě to znamenalo jasné humanitní zaměření – základy společenských věd, ekonomie, politologie, právo, ale i anglická literatura. Škola nám předala obrovskou odpovědnost za náš vlastní rozvrh a za naše budoucí rozhodnutí. To je něco, z čeho těžím dodnes, i ve své politické kariéře.

Využíváš dnes v praxi i jiné konkrétní dovednosti, které ses na gymnáziu naučila?

Neustále. Úplně nejpraktičtější věcí, kterou vždycky ráda zmiňuji, je schopnost psát a obhajovat seminární práce. Na vysoké škole jsem hned v prvním semestru viděla obrovský rozdíl mezi mnou a spolužáky z jiných středních škol. Já už jsem měla za sebou psaní velké maturitní práce a hned dvě obhajoby před komisí. Znala jsem ten formální tlak, věděla jsem, jak si věci strukturovat, jak pracovat se stresem a hlavně, jak si obhájit svůj postoj. To mi strašně usnadnilo vysokoškolská studia. Nesmím zapomenout ani na to, že se ve škole kladl velký důraz na kritické myšlení nebo jsme měli i zcela netradiční obory, jako byla třeba dva roky latina.

Škola se prezentuje heslem „Hledáme talenty a ne chyby“. Jak se to projevovalo v praxi a jak to vnímáš ty?

Pro mě je to naprosto zásadní téma. I ve své práci v poslanecké sněmovně se snažím klást důraz na to, že školství by mělo dávat mladým lidem šanci ukázat, v čem jsou dobří. Ve společnosti je spousta skrytých talentů, které klasický systém často jen zašlape, protože hledá výhradně to, co dítě neumí. Jsem obrovsky vděčná, že Doctrina žije svým mottem a aktivně ho naplňuje. Nikdy jsem tu nebyla jen číslo v obřím systému ve stovkách žáků. Byla jsem to já, Lucka Bartošová. Učitelé znali mé silné i slabé stránky, věděli, s čím bojuji a v čem naopak vynikám. To vám dodá jistotu, že sem zkrátka patříte.

Doporučila bys Doctrinu dnešním deváťákům, kteří se rozhodují, kam dál?

Stoprocentně a bez váhání. Pokud chtějí být v prostředí, kde nejsou jen jedním z mnoha, ale kde je kladen důraz na individuální růst a přátelské vztahy – ať už se spolužáky nebo s učiteli. Je to naprosto ideální škola pro někoho, kdo má vizi, sny a ambice a hledá podnětné prostředí, které mu ty cíle pomůže naplnit. Pro mě to byla tehdy ta nejlepší možná volba a vím s jistotou, že z této zkušenosti budu benefitovat celý svůj život.