Doctrina učí studenty, jak se postarat sami o sebe
Vojta Matějíčka
Přechod na střední školu je velkým krokem, ještě větším je ale chvíle, kdy ji opouštíte připraveni na dospělý život. Vojta, absolvent gymnázia Doctrina, dnes studuje na pražské DAMU a přiznává, že mu středoškolská léta dala nejen přátele, ale především sebevědomí a dovednosti, ze kterých čerpá každý den. Jak škola podpořila jeho talent a proč by si Doctrinu vybral znovu?
Dostat na gymnáziu důvěru místo pouhých úkolů zní skvěle. Jak konkrétně se tahle svoboda a samostatnost na Doctrině projevovala v praxi?
Měli jsme jako studenti spoustu možností vyzkoušet si věci naživo. Šlo třeba o přípravu a organizaci akcí, jako je závěrečná školní slavnost Pegy, kterou jsem moderoval a režíroval. Důležité je i fungování volitelných předmětů a projektů, jako je třeba novinka Open Education. Tam se studentům cíleně ubere hodina vyučování, aby mohli pracovat na tom, co je skutečně zajímá, a výsledky si pak musí sami odprezentovat. Je to všechno o samostatnosti.
Byli tu učitelé, když jste tu svobodu měli a náhodou se něco nedařilo? Měli jste v nich oporu?
Samozřejmě. Záleží sice občas na tom, s kým si osobně více sednete, ale převažovali učitelé, ke kterým jsem cítil obrovskou důvěru. Když se cokoliv dělo, věděl jsem, že k nim mohu přijít pro radu nebo pro pomoc. Zvlášť naše třídní profesorka pro nás byla naprosto výjimečná.
Odnesl sis z Doctriny něco hmatatelného, co tě nyní drží na vysoké škole? Přece jen jsi na elitní DAMU.
Už ve druháku a třeťáku po nás škola u odborných prací chtěla vysokou akademickou úroveň. Učili jsme se formátování, zdrojování a hlavně ty práce pak před komisí obhájit, formou rozhovoru o tom, co nás baví. Díky tomu byla následná maturita úplně v klidu a vysokoškolské nároky už pro mě nejsou vůbec žádný problém. Je to obrovský náskok. Tři nejlepší věci na Doctrině jsou: osobní přístup, pan profesor Plocar a burrito ze školní kavárny.
