Děti jako zrcadlo dospělých

Předškolní věk je tím nejdůležitějším obdobím v životě člověka. Právě v těchto letech se formují základy naší osobnosti, sebevědomí a schopnosti fungovat ve společnosti. Eliška Doubková, třídní učitelka u předškoláků v červeném oddělení mateřské školy Doctrina, to ví naprosto přesně. Ve své třídě plné neutuchající dětské energie nevytváří pouze bezpečné prostředí, ale učí děti vést tým, řešit problémy a překonávat vlastní komfortní zóny pomocí britské metodiky Skills Builder. V obsáhlém rozhovoru vyvrací mýty o zaplacených soukromých školkách a přibližuje, proč by její povolání nevyměnila za žádné jiné na světě.

Paní učitelko, jak byste popsala školku Doctrina někomu, kdo o ní slyší úplně poprvé?

Mateřská školka Doctrina je místo, které se zaměřuje především na individualitu dětí. Snažíme se rozvíjet každé dítě přesně po té stránce, která mu nejvíce vyhovuje a ve které vyniká. Naším velkým cílem je budovat z nich skvělé lidi pro naši budoucí společnost. Není to o unifikovaném přístupu, ale o objevování skrytého potenciálu v každém jednom z nich.

Jak takový přístup vypadá v praxi? Jaká je atmosféra ve vaší třídě?

V předškolní třídě je to občas taková zdravá divočina! (smích) Jsme hodně intenzivní a energická třída. Žijeme pohybem. Ale i v této energii se vždy snažíme najít harmonii. Jde nám hlavně o to, aby se u nás každé dítě cítilo stoprocentně dobře a bezpečně.

Co je pro vás osobně na běžném pracovním dni to vůbec nejhezčí?

Jednoznačně ranní přivítání. Mně se strašně líbí, že když přijdu ráno do školky, tak děti okamžitě volají: „Jé, paní učitelka je tady!“ To je na téhle profesi zkrátka hrozně krásné. Často říkám, že když přijdete do práce někam do továrny nebo do kanceláře, tohle vám tam neudělají. Nikdo vám neřekne s tak upřímnou radostí, že jste tam, a nikdo vás jen tak neobejme. Ta čistá a neskrývaná radost je největší odměna.

Děti se v předškolním věku rychle vyvíjejí. Co podle vás hraje v jejich rozvoji tu největší roli?

To, co si často lidé možná neuvědomují na první dobrou, je fakt, že dítě funguje jako dokonalé zrcadlo své rodiny. Ať se dospělí snaží sebevíc něco skrýt, dítě si najde každý malý nešvar a ukáže ho světu. To samé platí pro nás, pedagogy. Myslím si, že to, jak se chováme my dospělí, se naprosto přesně odráží v chování našich dětí. My musíme být tím správným vzorem.

Ve vaší školce pracujete s inovativní metodikou Skills Builder. Můžete ji čtenářům přiblížit?

Skills Builder je metodika původně z Velké Británie, která se zaměřuje na rozvoj takzvaných měkkých dovedností. Bavíme se o věcech, jako je cílevědomost, schopnost pracovat v týmu nebo vůdčí dovednosti. To jsou přesně ty kompetence, které se na běžných školách moc nenaučíte, a přitom na ně dnešní korporátní firmy i moderní společnost neustále tlačí. My chceme dětem pomoci tyto schopnosti budovat už odmalička, aby byly lépe připravené na osobní i budoucí pracovní život. Prezentování je často pro dospělé obrovskou noční můrou. Když to ale děti učíme už ve školce přirozenou formou, v dospělosti pro ně nekomfortní zóna nebude představovat takový blok.

Vzpomenete si na konkrétní okamžik, kdy jste na své předškoláky byla opravdu pyšná?

Je jich spousta. Velmi pyšná jsem na naši loňskou školní akademii. Děti byly naprosto neskutečné, dokonce se učily žonglovat a zvládly to skvěle. Ale obrovskou pýchu cítím i při školkách v přírodě. Když jsme letos v zimě jeli pryč, mnoho dětí spalo vůbec poprvé jinde než u svých rodičů. Zvládly tři noci v cizím prostředí, vůbec se nebály a popasovaly se s tím úžasně.

Co dětem podle vás nejvíce pomáhá růst a překonávat různé výzvy?

Klíčové je ukázat jim hranice, ale uvnitř těchto hranic jim ponechat naprostou svobodu. Musí mít volný prostor pro seberealizaci a ano i pro dělání chyb. Pokud nebudeme dělat chyby, nikdy se nepoučíme. Když budeme děti neustále přehnaně chránit a zametat jim cestičku, nikdy nepoznají neúspěch a nenaučí se s ním pracovat. Proto jim dáváme svobodu a prostor. A právě v tom jim Skills Builder dodává obrovskou vnitřní sílu.